Přemýšlela jsem nade mnou a nad Hospodinem. Nad tím jak jsem na Něj někdy naštvaná, když věci nejdou podle mých představ. Dumala jsem, co by se stalo, kdybych měla umřít a zrovna byla s Hospodinem rozhádaná. Říkala jsem si, že to by bylo fakt blbý. Mohla bych mu říct v rozhodující chvíli ne a to bych nechtěla. A přitom se mi vybavila jedna situace ze školky: Pokárala jsem jednoho klučíka, už ani nevím co provedl. Hošíka se to moc dotklo a urazilo ho to. Mračil se jako bubák a utíkal pryč za třídy. Šla jsem za ním na chodbu, aby tam nebyl sám a abych ho trochu udobřila. Sedla jsem si k němu na bobek, aby mě měl v úrovni očí a snažila jsem se ho trochu uklidnit. Klučík stál v rohu, ruce založené na prsou a mračil se. Pak mi zlostně povídá: "Nemám tě rád! Jsi ošklivá a zlá!" Trochu mě to zamrzelo, ale spíš mi ho bylo líto. Snažila jsem se s ním udobřit a dát mu najevo, že já ho mám ráda. A tak si říkám, že když já, která jsem jen obyč učitelka chápu malého vzteklounka. Což teprve Hospodin, který mě zná mnohem líp a miluje mnohem víc než já toho kluka, bude umět pochopit a rozebrat moje vztekání. A postará se, aby mě to včas přešlo :-).
PS: S chlapečkem jsem byli druhý den zase kamarádi, zase za mnou chodil a vyprávěl mi své zážitky.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.