Byla jsem na dovolené na chalupě rodičů a jeden den jsme s taťkou kopali brambory. Tam kde byl trochu stín, se dalo rýpat. Na místě, kde není žádný stín a palí tam slunce celý den, byla země jak beton. Kromě toho, že tam nerostly žádné brambory, tak si tam taťka ohnul rycí vidle. Zkrátka jako když ryješ do betonu. Když jsem se pak vrátila do Prahy a přemýšlela nad tím. Tak mě napadlo, že je to jako v duchovním životě. Když dlouho neprší, země ztvrdne a následný déšť po ní steče a moc nepomůže. Naopak můžou z toho být i povodně. Když člověk dlouho nejde ke zpovědi,... aby si pak vzal místo rycích vidlí sbíječku na to své ztvrdlé srdce. Boží dary po něm stečou, ale nezavlaží. Tak, abych šla ke smíření, než to bude na sbíječku...
Mluvíš mi z duše, Zdíško.
Moc hezké, též zpytuji, zda bych už nepotřebovala zrejpat
Doporučuju, je to super. Nejtěžší je se odhodlat, ale pak ta "lehkost bytí" stojí za to :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.