Zasvěcení jako kostel

Právě jsem se vrátila z duchovních cvičení (Na okraj, jedna spolusestra je konvertitka a její nevěřící tatínek jí volal zrovna, když si dělala duchovní cvičení. Spolusestra, která to vzala jí nechtěla rušit a tak řekla, že Andulka si dělá duchovní cvičení. Načež tatínek na to, tak až docvičí ať mi zavolá.). Mimo jiné mě tam zaujalo kázání o tom, že řeholníci a řeholnice v dnešní době jsou pro svět znamením, které ukazuje na Boha, jako kostel. Když jde kdokoliv kolem kostela, je mu jasné jaký je jeho účel a stejně i zasvěcený je takový Boží vývěsní štít. Některý kostel neslouží svému účelu, je z něj kino, nebo restaurace, nebo chalupa, ale i tak ukazuje nějakým způsobem na Boha. Stejně tak zasvěcení, mohou být katedrálou, útulným venkovským kostelíčkem, moderním multifunkčním komunitním centrem, polozbořeništěm. Pokaždé svém zasvěcením ukazují na Boha. Ikdyž je toto jejich poslání přesahuje. Přemýšlela jsem jestli jsem románským kostelem s tlustými zdmi a malými okénky a krásnou architekturou, nebo lidovou kapličkou na venkovské návsi s nápisem "Bohu a vlasti", kam se babičky chodí modlit v květnu litanie. Jestli jsem kostel jen na neděli, nebo i na všední den. Ještě bych mohla být meditační kaplí...