"Z ran jež jsou divem zaceleny, vítězná záře proniká"
Tak mě napadlo jestli on se Pán Ježíš těmi ranami trochu nechlubí. Až doposud jsem Ho při rozjímání nad křížem litovala a přála si, aby Ho ta láska k nám bývala tolik nestála. Nedávno, když jsme zpívaly tohle písničku mě napadlo, jestli Pán Ježíš není na ty své rány pyšný. Jako když chlap brání svůj dům, rodinu a ubrání ji, ikdyž přitom utrží spoustu ran a pak je chlubně ukazuje ostatním jako důkaz své statečnosti a oddanosti. Nebo žena, když vzpomíná na porod a vypočítává císařské řezy a přitom vlastně nemyslí na bolest, ale na radost, že dala život svým dětem.
Děti ve školce jsou pro mě výbornými učiteli života, nemají ještě zábrany dospělých a řeknou co si dospělý jen myslí, případně různě kamufluje. Děti mi moc rády ukazují své odřeniny a chlubí se kdo má větší a kdo je tím pádem statečnější a hoden většího soucitu a přízně.
Pán Ježíš jistě neukazuje své rány, protože by chtěl pofoukat bebíčko, snad touží jako ty děti, abychom si Ho všimli, abychom pochopili jak moc mu na nás záleží.
Jednou jsem dala mojí mamce kytku v den mých narozenin jako poděkování, že mi dala život, vyhrkly jí slzy...
Zajímavá myšlenka :) takhle nad tím uvažovat mě dosud nenapadlo :) .....tu písničku znám :) teda jestli myslíme tu samou :) ..
To nevím, jestli je Pán Ježíš na své rány pyšný. To mě nenapadlo o tom takhle uvažovat. Třeba je. Anebo je pokorný srdcem a řekne jen, že chtěl být poslušný až k smrti a tím pádem si žádné zásluhy připisovat nebude. Ale jedním jsem si jistá - že je rád, že to zvládl.:-)
Jo, přesně tak jsem to myslela, je hrdý a má radost, že to zvládl, ale nenafukuje se, pro něco co není jeho zásluha. Ony ty rány jsou jeho zásluha o nás.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.