Včera jsem šla po školení BOZP a PO odreagovat se na zahradu. Pustila jsem se do plení cestiček. Je to sice nuda, ale zase v klidu a člověk za sebou aspoň na chvilku něco vidí.
Máme přes dlážděné chodníky kanálky. Loni jsem viděla jak se to čistí. To se vyndají mřížky a vybere se ten sajrajt co tam napadal. Tak jsem si řekla, že to zkusím vyčistit. Dost to smrdělo, bylo tam listí, písek z pískoviště, pavouci, žížala a takový ty šedivý ošklivý brouci co smrdí, když se jich dotkneš. No, nic moc. Vybírala jsem to rýčkem a házela do pytle. Přitom mě napadlo, že hřích je taky pěknej humus, zvlášť, když je pěkně uleželej. Naštěstí nebo na neštěstí, já nevím, hřích není na člověku takhle vidět. I když někteří světci prý cítili jak smrdí. Potom přišly holky z vycházky a šly se podívat co dělám. Prý proč si nevezmu rukavice, pravda to jsem mohla, jenže já hrozně nerada pracuju v rukavicích. Tak jsme tam společně seděly nad tím smradem a špínou a holky mi dávaly dobré rady. Prý ještě, že to neberu rukou. To mě tedy pobavilo, to by mě skutečně ani nenapadlo, sahat na takový bahno plný breberek holou rukou. Dokonce tudy prý lezou potkani, tak díky.
Jenže pak mě napadlo něco mnohem horšího. Ježíš totiž nesl náš (můj) hřích přímo na svém těle, vzal ho na sebe. Já se v hříchu někdy hrabu a rochňám jako malý dítě, když si hraje v blátě nebo baští slepičince. Jenže když mi pak díky Boží dobrotě dojde jaký je to humus, rychle se myju a jsem moc ráda, že mě Kristova krev omývá od každé poskvrny. Aleluja.
Díky Ti za článek i za ty předchozí - pokaždé mě dostane, jak ve věcech tak obyčejných, jako jsou zahradní práce, vidíš přítomnost Boží a vytáhneš z toho vždy nějakou moudrou myšlenku, se kterou se podělíš :-)
Díky. Ono to není tak úplně z mojí hlavy :-). Já dělám sekretářku a modlím se přitom k Duchu svatému. Takže Bohu díky!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.