Tak jsem se v sobotu vypravila na výlet. "Norové" slibovali, že pršet bude až odpoledne, takže jsem se rozhodla, že si vyvětrám hlavu. Ráno jsem vyrazila nejdřív na pouť k Jezulátku, tam jsme se sešly se spolusestrou a hurá na hlavák na vlak. Vláček na dovezl do mých oblíbených Ř.... Poslední dobou, když si potřebuju srovnat věci v hlavě a dostat ze sebe učitelský stres vyrážím na své oblíbené místo. Není to daleko a je tam les a příroda. Pomalu se s toho stává rituál. Dojedu vlakem do Ř... na nádraží si v automatu koupím kávu a pak jdu a relaxuju. Příroda, ticho, zeleň, ptačí zpěv, bublání potoka, rychlá chůze do kopce. JENŽE tentokrát automat na kávu nefungoval. Ach, to bylo zklamání. Těšila jsem se na svou oblíbenou obarvenou horkou vodu v plastovém kelímku. Statečně jsem se s tím vyrovnala a vyrazily jsme. Cestou mě spolusestra utěšovala, že tam někde musí být fajn cukrárna. A fakt, došly jsme na náměstí a tam v rohu báječná levná cukrárna. Kam se na ní hrabe "Hájek". Koupila jsem si větrník a presso s mlékem. HMMM. A pak večer v kapli mě napadlo, že to tak v životě bývá. Hospodin mi něco vezme, já smutním, někdy se zlobím a On mi dá něco mnohem lepšího. Zkrátka místo kafe z automatu můžu mít presso se zákuskem. Má to, ale jeden háček. Člověk se musí vzdát jednoho potěšení, aby mohl dostat jiné lepší. Musí umět čekat a věřit, že On to s ním myslí dobře, ikdyž to tak na první pohled nevypadá.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.