Ano, to bylo motto letošní katolické charismatické konference. Byla jsem na ní a moc se mi tam líbilo, ale o tom teď psát nechci. Oslovil mě přítomný čas v této větě. Přemýšlela jsem, že vždycky jsem se zatím u tohoto verše zastavila na tom reptání. Tentokrát se mě dotklo, že Ježíš JE hostem u hříšného člověka. Není tam čas minulý ani budoucí. Ježíš JE hostem, právě teď je mým hostem. Skutečně mockrát jsem směla hostit Ježíše a bylo to vždy velmi krásné. Moc ráda Ho zvu k sobě. Ale na začátku, když ke mě Ježíš začal chodit jsem měla pocit, že bych se měla víc snažit, lepší žít, když mám tak vzácnou návštěvu. Jenže zůstávám obyčejnou hříšnou ženou a druzí vidí mé hříchy (zvlášť ti nejbližší). Já sama si uvědomuji svou slabost, neschopnost se změnit. Zasloužit si milost. Proto mě velmi potěšilo, že Ježíš JE hostem (už teď, ne v nebi, ani až se polepším) u hříšného člověka. Raduji se, že Ježíš mě chce navštívit, obdarovat, potěšit, teď hned, bez ohledu na můj hřích. Prvotně Ho zajímám já sama, ne můj morální profil. Jak útěšné. Vojtěch Kodet na přednášce na konferenci říkal, že Ježíš říká Zacheovi: HONEM.. Spěchá k němu, těší se na návštěvu u něj, sám se k němu pozval. Jsem moc ráda, že Ježíš se ke mě sám zve a nemůže se dočkat.
Pozvěte Ho dál, nebudete litovat :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.