Na konci filmu Anna a král je scéna, kterou bych vám moc ráda přehrála. Vše se odehrává v Thajsku v devatenáctém století. Anna je Angličanka, která je učitelkou mnoha králových potomků. Králi Mangkutovi pomáhala přichystat královskou hostinu. Král chce Britům ukázat, že jeho země je připravena zasahovat do světových záležitostí. Proto je hostina chystána po anglicku - stříbrné příbory, ubrusy, světlo svíček - a na závěr plesový tanec.
Když je po hostině a nastává čas prvního tance, král vstane a nabídne své rámě Anně. Pozve ji k tanci. Upře na ni svůj pohled a nic jiného jako by neexistovala. Čeká na její reakci. Anna je velmi překvapená a octne se v rozpacích. Nicméně pozvání přijme a vstane. Jak spolu kráčejí podél dlouhého stolu, král na ni neustále hledí a na rtech mu pohrává úsměv. Někteří na Annu hledí s pohráním, jiní se zalíbením. Ani král, ani Anna tomu, ale nevěnují pozornost.
Anna přišla na ples připravena. Byla krásná ve své róbě. Připravovala se na tuto chvíli celé hodiny. Česala si vlasy, chystala oblečení, připravovala srdce. Když dochází na parket, Anna se svěří králi se svými obavami. Bojí se tančit s králem před očima všech ostatních. "Jistě nechceme skončit na hromadě," řekne. A jak král odpoví jejímu pochybovačnému srdci? "Já jsem král. Já povedu."
Ježíš vám nabízí své rámě. Zve vás k tanci. Táže se vás:"Věnujete mi tento tanec... každý den svého života?" Jeho pohled je upřen na vás. Je uchvácen vaší krásou. Usmívá se. Názory ostatních ho v tuto chvíli vůbec nezajímají. Vstává. Povede vás. Čeká na vaši odpověď.
Je to úryvek z knížky Úchvatná, který mě zase znovu oslovil.
Tenhle úryvek se mi tam taky moc líbil. Díky :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.