Jedu si to takhle ráno metrem do práce (do školky), valím ranní chvály a najednou přistoupí takový děda s mrožími kníry. V duchu jsem si říkala, tak tomu bych se do rukou dostat nechtěla, kníry už měl bílé, ale byl to udělaný pán a vypadla dost vostře. Sedl si přes uličku a na koleno si posadil asi dvouletou holčičku, moc hezkou a moc spokojenou. Měla růžový šatičky, culíčky a baštila brumíka. Byla naprosto srozuměná s tím, že sedí na koleně tomu vohromnýmu dědovi s mrožím knírem. Spokojeně baštila a děda jí něžně a opatrně držel. Když dojedla otřepal jí drobečky, sundal jí z kolena a ruku v ruce šli ke dveřím metra. Při vystupování se ho držela a byl jí proti dědovi drobek, ale moc jim to slušelo. Jakoby k sobě patřili odjakživa. Nevím jak vypadá Bůh Otec, ale nějak mě napadlo, že tohle by mohl být on. Veliký, silný, žádné vořezávátko a zároveň něžný a pozorný. A já bych mohla být ta opečovávaná malá holčička.
:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.