Co můžeš "odmodlit" dnes, neodkládej na stáří.

Měli jsme v pátek ples pro naše DKSŠ absolventky, dopoledne jsem byla učit ve školce a odtud na mši a rovnou nakládat bedny a krabice s občerstvením. Měla jsem se spolusestrou na starosti takové malé občerstvení pro plesající. Ráno jsem sice vstávala v pět, ale pomodlit jsem se stihla akorát rychlé ranní chvály a pak na sedmou do školky. Ples skončil o půlnoci a potom co jsme vše uklidily a zabalily byla už sobota kolem druhé ranní hodiny. Ten den jsem modlitbu zkrátka dost ošulila. Kromě růžence v metru, jsem toho už moc nestihla. Utěšuji se v takových situacích tím, že až budu stará, budu sedět v kapli a všechno to doženu.

Hospodin mě, ale tentokrát trochu vyvedl z omylu. V noci mi bylo špatně (chřípková zvracecí epidemie), ráno jsem byla jako mátoha. Žaludek prázdný, střeva prázdná a v hlavě mi běhaly myšlenky jako myšky. Tak jsem ležela v posteli, kolem poledne jsem začala trochu vnímat svět a napadlo mě, že když už ležím a nemůžu nic dělat, že bych mohla dát aspoň růženeček. Nedala jsem dohromady ani Zdrávasek, natož pomodlit se breviář nebo rozjímat. Druhý den jsem pila po lžičkách coca colu a začínala se vracet do normálu. Zvládla jsem i takový ospalý a roztržitý růženec. Když jsem nad tím zpětně přemýšlela, vybavila se mi příhoda, kterou nám jeden kněz vyprávěl. Říkal nám, ať si zpověď a podobné věci nenecháváme na stáří a nespoléháme se na obrácení před smrtí. Dokládal to vlastním životem. Pracoval v dolech a spoléhal, že jednou si dá všechno do pořádku, jenže jednou byl dole v šachtě a najednou se utrhla klec a padala přímo na něj. Říkal: "Myslíte, že jsem měl zbožné myšlenky, nebo mě napadlo aspoň vzbudit lítost?" "Napadlo mě jen: kterej blbec to pustil a s touto myšlenkou jsem umíral. " Naštěstí to přežil.

Zkrátka myslím, že bych se měla jít trochu pomodlit, dokud ještě nemám Alzheimera nebo sklérozu, kdoví jestli pak ještě něco naženu?