Děvčata, která chtějí jet na rok jako dobrovolnice do misií musí absolvovat měsíční praxi v některém v našich domů v Čechách. Podílí se na chodu domu, pomáhají v díle a žijí v komunitě. Zeptala jsem se dobrovolnic co prošly našimi domy jak hodnotí zpětně svůj pobyt. A tady je zkušenost jedné z nich (momentálně šťastně vdané mladé paní ve Švýcarsku):
Takze, svuj mesicni pobyt v Plzni v 2006 hodnotim velice kladne. Pekne prostredi, uzasne, pratelske, vrele sestry, smysluplna a myslim ze i bohumila prace, ... co vic si prat? Aby mela prace nejaky smysl, opravdu by bylo potreba zustat delsi dobu a navazat s detma delsi a hlubsi vztah. Kdyz tak o tom premyslim, tak jsem tam vlastne ani mesic nebyla. Par dnu jsme byli na workshopu v Bratislave a pak mi v tu dobu zemrel bratranec, takze jsem byla nejaky cas taky doma.
Peknych vzpominek mam hodne, okamzite jsem si vybavila "humorne" modlitby, tedy modlitby plne smichu a legrace. A sestry (Jarka, Pavlinka, Olinka a jeste jedna, ktera myslim zrovna odjela do Izraele), ktere byly "uplne normalni zenske". Ceho jsem se bala? Nevim, nejak me nic nenapada. Spis jsem byla zvedava, jake to bude, protoze jsem v "klastere" nikdy nebyla; a plna ocekavani. Prvni prijemne prekvapeni ktere si vybavuju bylo, ze Jarka byla z Hlucina, coz je kousek od meho domova a misto, ktere dost dobre znam. To asi na zacatku dost proborilo ledy. Na zadne neprijemne prekvapeni si nevzpominam.
Nakonec jsem vlastne nikam neodjela. Kazdopadne jsem ale rada, ze jsem tu kratkou dobu mohla u vas stravit. Cesty bozi jsou opravdu nevyzpytatelne a Pan si nas formuje, jak chce. Ma cesta s Nim byla tenkrat dost na zacatku (a asi porad je) a ja se tesim, co vsechno pro me ma jeste schovaneho :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.