Kanárek

Rozhodla jsem se bráškovi k narozeninám koupit kanárka, aby měl radost. Nejdřív jsem si vyhledala na internetu „kanárek“ bylo tam leccos, jak správně tušíte, tak jsem zadala zverimex a vybrala si šikovný obchod. Zavolala jsem tam jestli mají na skladě kanárky a co stojí a jestli mají klece. Paní mě poučila, že kanárek se převáží v krabičce,ale nemůže v ní být dlouho. Tak jsem se rozhodla, že ho koupím až cestou k našim. V pátek jsem po mši vzala batůžek a kabelku a vyrazila na Smíchov pro klec a kanárka v krabičce. Moc jsem si nedovedla představit jak to všechno dostanu do autobusu, preventivně jsem vyrazila hned dopoledne, odpoledne by mě myslím autobusák do narvaného autobusu s klecí a kanárkem nevzal…

            V obchodě se mě ujal milý prodavač, rychle pochopil, že nepatřím mezi horních deset tisíc a ukázal mi nejlevnější klec (na první pohled jsem viděla jednu co stála tolik co tři kanárci dohromady, což mě vyděsilo, tolik jsem u sebe myslím ani neměla) a společně jsme vybrali krásného „citronka s rádiovkou na hlavě“, fešák. Pan prodavač mi ho chytil do síťky a dal do krabičky. Chudinka kanárek, bylo mi ho v tu chvíli docela líto. Vypadal poplašeně, opouštěl spoustu kamarádů a kamarádek, prostornou voliéru a čekala ho dlouhá cesta smradlavým autobusem ve tmě v krabičce, neznámo kam. Šoupla jsem ho i s krabičkou do klece, přikoupila krmení a vyrazila k autobusu. V autobuse jsem si posadila klec vedle sebe a kanárka, v krabičce samozřejmě, jsem si posadila na klín. Byl potichu, ani nepíp. Po chvilce jednotvárného hrčení motoru a natřásání se začal dobývat z krabičky, strkal zobáček do otvorů v krabičce a snažil se dostat pryč. Říkala jsem si, že je to dobré, že má chuť do života. Jen jsem měla starost, aby neměl žízeň a nebylo mu horko. U rodičů jsem mu připravila klec a pustila ho z krabičky. Byl rád, jen klec se mu zdála moc malá, mezi námi měl pravdu. Začal si trochu popiskovat, napil se vodičky a uzobnul zrníčko a travičku.

            Přišel bráška a radost byla veliká. Kanárek dostal místečko na skříni, čistou vodičku, pampelišku a spoustu pozornosti. Vypadal, že dobrý, občas popiskoval, poskakoval z bidýlka na bidýlko. Kolem osmé si načechral peří, schoval jeden pařátek a hlavičku pod křídlo, že se bude spát.

            Ráno, jsem se těšila jak si přispím, žádný budík o páté, kafe, rozjímání, chvály, mše, jako doma v klášteře J. Bráška s taťkou něco kuchtili v kuchyni a já dospávala. Když v tom píp píp a pak se ozval krásný koncert trylků, cvrlikání, bublání a já nevím jak tu krásu nazvat. Kanárek už byl načesaný, umytý, vyfiknutý a chválil Hospodina za nový den, ale ne jen tak, aby už to měl za sebou a mohl jít dělat něco pořádného. Naplno trylkoval až se mu hrdýlko nadouvalo, zobáček pěkně otevřený, aby to znělo. Napadlo mě „slyš jak zrána vesele, ptactvo Boha chválí a ty Boží obraz, dílo jeho ruky, meškáš Jemu věnovat vděčné písně zvuky“ je to hymnus z ranních chval. Docela mě ten malý ptáček dojal. Já když spím v cizí posteli, mám za sebou náročný den, nemám kolem sebe lidi milé a hodné, tak jsem spíš mrzutá a skutečně mé chvály nebývají ani zdaleka podobné té nádheře, kterou ten Boží tvor předváděl, ať se děje co se děje. Napadlo mě jako by říkal, co na tom, že nemám svojí voliéru, své kamarády, svojí Prahu, svojí misku a své zrní, stejně budu zpívat naplno a jak nejlíp umím. Byl zkrátka tím čím ho Bůh stvořil, byl to naplno a bylo to k Boží slávě.