Když jsem po zpytování svědomí dělala úkon kajícnosti, tak se mi vybavila právě tato věta ze školky. "Řekni promiň a pohlaď mě!" Jeden Jiříček se totiž umí moc pěkně usmiřovat s dětmi, když něco provede. Řekne promiň a dítě něžně pohladí. Jiné děti…
JAko kobliha bez marmelády, jako ryba bez vody, jako obloha bez slunce, jako zámek bez klíče, jako milenka bez milence, jako nevěsta bez ženicha, tak je řeholnice bez Ježíše. (to je plod dnešního rozjímání)