Žízeň po kráse.

Udělala jsem s dětmi ze školky velmi zajímavou zkušenost. Donesla jsem jim na začátku května biblickou postavičku, velmi krásně oblečenou mladou ženu a představila ji, že je to Maria. Udělala jsem pro ni výklenek, ve kterém byly v košíčku okvětní plátky růže a druhý košíček prázdný. Povzbudila jsem děti, že kdo udělá něco pěkného, pomůže kamarádovi, půjčí někomu hračku apod., může Panně Marii dát plátek růže do košíčku. Panna Maria má totiž radost, když jsme na sebe hodní a pomáháme si. Byla jsem velmi překvapena, jak moc toužili některé děti dělat druhým radost. Chlapečci mezi sebou stále soutěží, kdo půjde první v zástupu, kdo je nejsilnější... Od té chvíle byli ti starší samá galantnost, pouštěli druhé před sebe, pomáhali mladším v oblékání a další pro ně hrdinské skutky. A za každý skutek si dali do košíčku plátek růže. Ohromilo mě jaké rytířství je už v tak malých dětech. Když jsem na konci května odnášela postavičku Panny Marie pryč ze třídy, jedno dítě si povzdechlo, ta je krásná. Ano, Maria je krásná, i vnitřně a obdiv k ní vytvořil ve třídě moc krásnou atmosféru. Díky Matko Boží!