Držím tě za ruku.

Advent se chýlí ke konci a zdá se mi, že letos byl obzvlášť rychlý a hektický. V jednu chvíli už jsem měla všeho dost. Studium, práce, komunita - adventní setkání se zaměstnanci, adventní setkání s holkama co u nás bydlí, nacvičování vánoční besídky, učení se biologie a vývojovky, pečení cukroví atd. apod. Naštestí se Hospodin slitoval a jeden den mi daroval povzbudivé slovo Izaiáš 41,13:" Držím tě za ruku, neměj strach, já ti pomohu." Zrovna v těch dnech jsme s dětmi chodily sáňkovat a cesta vede po strmých zasněžených schodech. Sešly jsme opatrně dolů, když slyším jak jedna holčička nahoře úpěnlivě volá: "Paní učitelko!" Držela se zábradlí a bála se jít sama, tak jsem se vrátila a vzala jí za ruku. Učíme děti hodně samostatnosti, ale občas nastane situace, kdy je třeba je pochovat, vzít za ruku... A tak jsem si pak říkala, když ty jsi ochotná na zavolání přiskočit a podat ruku. Mezi námi udělala jsem to docela ráda, nechtěla bych zklamat důvěru té holčičky, která mě tak volala a natahovala ke mě ruku. Což teprve Hospodin, aby nepřiskočil a nepomohl mi, když je mnohem hodnější a má mě mnohem víc rád, než já tu holčičku. Zdá se, že nejslabší místo je u mě, jde totiž o to poprosit o pomoc, když potřebuji. Poprosit s důvěrou. Přeji sobě i vám, abychom když na něco nestačíme uměli poprosit jako malé dítě.