Začal nový školní rok a já zase chodím do školky... Máme ve třídě nové děti, malé tříleťáky i větší. Zatím nám brečí jen jedna předškolačka ostatní jsou stateční. Pomalu si na sebe zvykáme a sžíváme se. Děti se učí a my taky. Znovu a znovu mě udivuje jejich důvěra. Přijdou za mnou, abych jim zavázala tkaničku, zapnula zip, zkrátka s tím co neumí přijdou za mnou. Přijdou když je něco trápí, přijdou si postěžovat, když jim kamarád vezme hračku... Přijdou i jenom tak pochlubit se kde byli o víkendu na výletě. A když vyvedou lumpárnu a dostanou vyhubováno, přijdou za chvíli stejně znovu, se stejnou důvěrou s něčím s čím si neví rady. Dostává mě ta jejich důvěřivost a samozřejmost s jakou se na mě obrací. Nejde mi to, paní učitelka pomůže, mám bolest, paní učitelka pofouká...
Chtěla bych se znovu naučit této důvěře vůči nebeskému Otci. Vidím sama na sobě jak mě jejich důvěra dostává a jak je nechci zklamat, což teprve nebeský Otec, který je dobrý a dává dobré dary...
TAk přeji sobě i vám (na přímluvu sv. Terezičky z Lisieux) růst v důvěře v dobrotu našeho společného Otce. A prosím o modlitbu za ty moje malé "pohánky".
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.