Dneska jsem vstávala za deset pět, vypila jsem si presso, snědla rohlík, pomodlila se ranní chvály a utíkala na tramvaj. Rozhodla jsem se totiž, že pozvu komunitu na „České nebe“ do divadla Járy Cimrmana. Šla jsem tedy vystát frontu na pořadové číslo. Pro ty kdo to neznají, tak ráno v osm vám dají pořadové číslo a odpoledne si jdete pro lístky. Jen na okraj, na chodníku byly stany a když jsem viděla, že fronta končí za druhým rohem, chtěla jsem hned odejít. Nakonec jsem zůstala a jsem 134. Ale to není důvod proč to píšu, ono už to stejně bude od září jinak.
Jak tak běžím na tramvaj, kouká na mě z reklamy politik. Usmívá se vábivě, či vyzývavě? Tváří se rozhodně a udatně a já mám na něj zlost. V duchu mu nadávám, jako ostatně většině těch chlapů co na mě čumí z každého rohu a vypadají jak Old Shaterhand nebo jako vzorný otec, či ještě jinak reklamně a touží po moci. A jak mu tak v duchu nadávám najednou mě napadlo. „Žehnejte a neproklínejte“ a ještě, „Milujte své nepřátele a dobře čiňte…“ Tak jsem mu požehnala. Uvědomila jsem si, že už dost dlouho v duchu těmhle lidem nadávám, sama si tím škodím a jim to myslím taky nepomůže. Tak jsem se dneska ráno rozhodla, že budu žehnat politikům. Možná se to od nich odrazí, ale třeba ne, to už konec konců není moje starost. To byste nevěřili co jsem dneska od rána rozdala požehnání. Dokonce jsem si přečetla jak se jmenují a žehnala jsem jim jmenovitě. Jinak reklamy zásadně nečtu, přijde mi to ztráta času. Ale tenhle nápad doporučuji, je to docela zábava, zbavilo mě to zlosti…
Zkuste žehnat politikům! A ať Bůh žehná i tobě čtenářko, čtenáři J!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.