Odvahu tedy, mé nejdražší v Ježíši.

Zítra má svátek Sv. Marie Dominika Mazzarello spoluzakladatelka Dcer Panny Marie Pomocnice (sester salesiánek).

Narodila se 9.5. 1837 v Mornese v Itálii v rolnické rodině jako první ze sedmi dětí. V patnácti letech se zavázala slibem panenství, jak později přiznala nikoho se na to neptala, prostě cítila, že to má udělat a tak to udělala. Můžeme v tom vnímat její velkorysost a rozhodnost. Byla velmi ctižádostivá, chtěla být nejlepší jak při práci na vinici, tak při katechismu. Otec jí nabádal, aby na vinici tolik nedřela, že vedle ní nikdo nechce pracovat, protože jí nestačí. Pro její ctižádostivost byl tvrdou školou tyfus, kterým se nakazila při ošetřování nemocných. Tehdy se na tuto nemoc umíralo, ona nezemřela, ale nemoc ji tak oslabila, že se stala pro hospodářství zcela nepoužitelnou. Tehdy prošla krizí. Z úspěšné mladé ženy, oblíbené a sebestředné, plné života a energie se stala slabou a nemocnou pro tehdejší venkovský život nepoužitelnou. Rozhodla se, že se naučí šít, ani ne tak kvůli obživě jako proto, aby to mohla učit děvčata ve vsi a přitom je vést ke Kristu a k dobrému životu. Viděla, že o děvčata se nikdo nestará, jsou zaostalá a snadnou kořistí. Zajímavým rysem je, že do všeho šla s nejlepší přítelkyní Petronilou. Postupně se přidávala další děvčata a apoštolát se rozrůstal.

            Ve 27 letech se setkává s Donem Boskem a uvědomuje si okamžitě, že on dělá pro kluky stejnou práci, stejným stylem jako ona pro děvčata. Don Bosko v té době uvažoval o založení díla pro výchovu dívek a pro toto dílo si vybral Marii Dominiku jako spolupracovnici. Marie Dominika nabídku přijala okamžitě a velkoryse. Tak vzniká kolem Marie Dominiky první komunita Dcer Panny Marie Pomocnice.

            Ve 35 letech skládá řeholní sliby a je zvolena představenou. Umírá ve 44 letech, zatímco sestry zakládají domy v Itálii i v Latinské Americe.

            Neustále se starala o radost svých dcer, jako by to byl téměř hlavní důkaz jejich svatosti, měla ve zvyku se každé často ptát:“Jsi veselá?“ jedná se o radost, kterou Ježíš slíbil těm, kteří jsou jeho a kterou sv. Pavel stále doporučoval a udělal z ní jeden z prvních plodů Ducha: ovocem ducha je láska, radost… (Gal 5,22). Tato radost je zakořeněna především v hluboké víře, ve které panuje a stále převládá přítomnost Pána jako toho, který miluje a zachraňuje, jako Otce, který se ve své prozřetelnosti stará o všechny naše záležitosti. (promluva Jana Pavla II.).

            Ano, mé drahé dcery v Ježíši, vzchopte se: Ježíš vás má rád. Je pravda, že někdy máte mnoho obtíží a bolestí, ale Pán chce, abychom nesly na tomto světě nějaký ten kříž. On byl první, který nám dal dobrý příklad v utrpení; Odvahu tedy, mé nejdražší v Ježíši. Mysleme stále na to, že všechno pomíjí, proto ať nás nic neznepokojuje, protože všechno nám slouží k tomu, abychom získaly opravdové štěstí. Buďte veselé… A stále veselé, nikdy se neurážejte. Naopak, jakmile si všimnete, že některá potřebuje podporu, hned jí ji poskytněte, povzbuzujte se a pomáhejte si navzájem. (z dopisů Marie Dominiky)