Dnes je pro salesiánky neboli Dcery Panny Marie Pomocnice velký svátek. Slavíme totiž svátek Panny Marie Pomocnice. Neboli svátek naší maminky. Náš zakladatel don Bosko měl ve velké úctě Pannu Marii. Když mu umřela maminka prosil Pannu Marii v chrámě La Consolata (Těšitelka), aby ona byla jeho matkou a matkou jeho kluků. Také se modlil o pomoc k Panně Marii Neposkvrněné, hlavně si vyprošoval věrnost v povolání a čistotu pro sebe i pro své spolupracovníky a pro kluky. Nakonec, postavil v Turíně chrám Panny Marie Pomocnice a stal se šiřitelem úcty k ní. Proč tolik titulů, řekne někdo. Jestli máte někoho rádi, jistě ho nazýváte různými jmény, přezdívkami, milými zdrobnělinami. Pro každou příležitost si láska najde jiné jméno (a nemusí to být nutně jen láska partnerská, ale i přátelská, mateřská…).
Don Bosko si nakonec nejvíce oblíbil titul Pomocnice a celou svou energií a vitalitou šířil slávu tohoto jména Panny Marie. On sám říká, že chrám, který postavil na tehdejší periferii Turína, v době, které byla velmi proti církevně laděná je důkazem Mariiny dobroty. „Každý kámen je jeden zázrak na přímluvu Panny Marie Pomocnice“.
Měla jsem štěstí, že jsem mohla zažít oslavu Panny Marie Pomocnice přímo v Turíně. Již večer předtím byla bazilika plná lidí a všechny zpovědnice obležené lidmi (a že jich tam je), byly složeny mše svaté jedna za druhou a poutníci přistupovali ke svátostem v nepřetržitém proudu., aby se na všechny dostalo. Hodně mě tenkrát oslovilo právě to, že se tolik lidí zpovídalo a přistupovalo k přijímání. Druhý den ráno byla samozřejmě slavná mše svatá, kterou celebroval hlavní představený salesiánů a pak průvod se sochou Panny Marie Pomocnice ulicemi Turína. Předesílám, že nejsem vyznavačem průvodů, připomínají mi, bohužel povinné komunistické manifestace. Já vím, že průvody tu byly před komunisty a oni se jen opičili, ale mám v sobě zkrátka nechuť k průvodům. Tento průvod mě velmi oslovil. Byl strašně dlouhý, vpředu vezli sochu Panny Marie a za ní šli děcka ze všech oratoří a škol v Turíně a v okolí, přátelé a dobrodinci salesiánů a sester atd. Co mě oslovilo byla účast „čumilů“. Mimo jiné se procházelo kolem Cotolenga (to je nemocnice pro chudé co si nemohou péči zaplatit, žije z Boží Prozřetelnosti), zdravotnice s nemocnými stáli na chodnících a zdravili Marii. Ještě teď když to píšu mě ta vzpomínka dojímá. Tam mi došlo, jak každý potřebujeme maminku, a že Maria je pro ně skutečnou matkou. Šli jsme kolem barů a prodejen (je to chudá a periferní oblast), vycházeli na ulici různé živly, prostitutky. Zajímavé, že nikdo z těch lidí se neposmíval, všichni se chovali uctivě a vyzařovala z nich důvěra, taková až dětská. Jako když dítě ví, že je špinavé, ale že máma ho stejně neodmítne.
A jak se slavilo dneska u nás v Karlíně? Ráno jsme měly společné ranní chvály. Děti ze školky odjely na školku v přírodě. Ve škole byl turnaj o pohár Panny Marie Pomocnice pro spřátelené dvouleté školy z Kolína a z Platnéřské. Začínalo se v kapli společnou mší svatou, která byla moc pěkná, hlavně díky salesiánu Ládysovi. Pak proběhlo klání a já šla vařit slavností oběd pro naše „babičky“.
Ještě se podělím o jeden soukromý zážitek. Včera jsem ulomila na zahradě kosatec do vázy pro Pannu Marii, když bude mít ten svátek. Jenže kosatec hned zvadnul. Tak jsem se dopálila a popadla ho, že ho vyhodím. Všimla jsem si, že má ještě poupě, ale jak jsem byl v ráži chtěla jsem to celé vyhodit. Pak mi to nedalo a dala jsem poupěti ještě šanci. A ono dneska vykvetlo.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.