Ježíš jako penitent (pokračování 1)

Vyznání hříchů na kříži: Ježíš vstoupil do Jordánu, do vody, v níž se všichni chtěli očistit od svých hříchů. Ta voda ale neměla sama od sebe očistnou moc. Spíše – řečeno obrazně – se stala stokou, která potřebovala očistit. Ježíš svým sestupem do Jordánu očistil a posvětil Jordán a každý křestní pramen. Při křtu v řece Jordánu na něm hřích ulpěl, prosákl do něho až na kost. Nyní se ho nezbaví jinak než křtem krve. Hřích bude zničen, jen až bude zničen On. Hřích bude zlikvidován jeho smrtí. Ježíšovo poslání spasitele od hříchů se veřejně zahájilo u Jordánu, naplní se na kříži. V Jordáně na sebe Ježíš vzal hřích světa, na kříži ho zničí ve svém utrpení, usmrtí ho svou smrtí. V Jordáně na něho sestoupil Duch svatý, na kříži ho vydá. V Jordáně se otevřela nebesa a Otec se k němu hlásil, na kříži se nebe zatmí a Otec se od Syna odvrátí.

Na kříži tedy Ježíš dokončí své vykupitelské dílo a z kříže daruje svátostnou milost. Zpověď je svátost. Svátost je podle klasické definice „viditelné znamení neviditelné milosti; znamení, které působí, co naznačuje“. Naznačuje, že se udílí milost, a tu samou milost v tu samou chvíli též udílí. Každá milost je pro nás získána Ježíšovou smrtí na kříži. Z kříže je nám dána, v kříži je její zdroj. Z kříže vytéká a k nám přitéká ve formě svátosti. Všechny svátosti vytékají z kříže a zprostředkují nám milost získanou na kříži. Naše zpovědní milost má svůj původ rovněž v kříži. Na kříži Ježíš koná pokání za naše hříchy, „zpovídá se“ z nich, aby pro ně získal odpuštění.

Ježíšova smrt na kříži je veřejná generální zpověď. Ježíš vzal na sebe hřích celého světa, přijal za něj trest, nyní ho nechává na svém těle odsoudit. Kristův kříž je soudem nad světem, nad hříchem světa, je jeho odhalením, odmaskováním. Ježíš rozpjatý na kříži, úplně nahý, ukazuje ve svém zdeformovaném těle, ve svém utrpení lidskou zlobu, mystérium iniquitatis. Jeho na kříži přibité tělo je nástrojem tohoto zjevení. Ježíš sám však nepropůjčuje k soudu nad světem své tělo jako pasivní nástroj, dává se aktivně k dispozici, sjednocuje se svou vůlí s obětí těla. Co zjevuje hřích světa, není jen Ježíšovo tělo, ale Ježíš sám. On se skutečně „zpovídá“ z hříchů celého světa všech dob, ze všech těch hříchů, které na sebe vzal v Jordánu. Přijal trest, neprotestuje, svobodně na sebe vzal kříž. Schvaluje svůj trest, patří mu. Patří mu za hříchy, které na sebe vzal. Přijetím trestu vyznává vinu za hřích, který nese. Neskrývá se jako Adam, vyznává svou bídu jakožto důsledek hříchu v úplné nahotě, vyznává, zjevuje svůj skutečný stav, i když je to ponižující opuštěnost. Neospravedlňuje se, neobviňuje nikoho jako Job, Boha ani lidi; naopak, svou smrtí oslavuje Boha a ospravedlňuje lidi!