Jak jsem nepotkala Mikuláše.

Včera večer jsem se vypravila na mši svatou k premonstrátům na Strahov, byla totiž první sobota a oni se po mši chodí průvodem modlit k soše Panny Marie z Exilu, která shlíží dolů na Prahu. Kromě toho mají pěknou liturgii a člověk se občas rád duchovně občerství.

            Rozhodla jsem se, že půjdu pěšky přes Staromák. Až cestou mi došlo, že je večer před svátkem svatého Mikuláše a tak bude všude plno lidí. A bylo, hlavně čertů. Všude samý čert se svítícími rohy. Mikuláše jsem potkala asi dva, zato čertů plno. Hlavně dětí a žen, kdoví proč si muži nenasadili rohy. Žena jako čertice je asi sexy, dítě je zřejmě roztomilé a muž by byl pravděpodobně směšný. Škoda, že je to celé lež. Ďábel totiž není ani sexy ani roztomilý. Nevymyslel žádnou rozkoš, ani potěšení, ty jsou Boží dar a výmysl. Zlý je umí jen pokřivit a pošpinit. Jako chudáka Mikuláše, z kterého nám v Praze nakonec zbyli jen ti rohatí.

No, abych nekončila tak pesimisticky, tak musím na závěr dodat, že u nás v klášteře Mikuláš byl. A představte si má vkus a šmrnc a zatím jsme nevypátraly jak vypadá. Nechal nám za dveřmi klauzury krásné bílé bramboříky (fakt moc pěkně rostlé, žádné chudinky, chcípáky) a mikulášský sáček s rozpustnou kávou a indiánky (bylo jich dvanáct a nás je prosím pěkně v komunitě 11 + maminka jedné sestry co je u nás na návštěvě). Viditelně ví co mají sestry rády a co se jim líbí. A má nás dobře spočítané. A tak mi jako ekonomce vrtá hlavou, kdo to jen mohl být.